Něco (málo) o mně..

Jelikož jsem v blogové sféře tak trochu nováček, je dost možné, že o mě vlastně nic moc nevíte.. (bohužel nebo bohudík? :D) najdou se tu samozřejmě i tací, kteří už mě znají (jaká čest! :D) tak jsem se rozhodla napsat pár řádků (nebo spíš keců :D) pro ty, kteří by se náhodou zajímali, co jsem vlastně zač.



Ehm, přemýšlím, jak bych to (nějak rozumně) uvedla.. :D před pár lety jsem se narodila v jednom menším, ale hezkém, středočeském městě, v Čáslavi. Po pěti letech na základce jsem přestoupila na osmiletý gympl s partou nejlepších kamarádek (v té době jsem si myslela, že uteču na gympl mezi inteligentní lidi, prostě za účelem zbavit se těch retardů na základce... moc jsem si to idealizovala :D). Ale stejně  jsem poznala spoustu skvělých praštěných spolužáků a především kamarádů. Moc ráda na ty časy vzpomínám - spousta neuvěřitelných zážitků. V té době se začala projevovat jedna moje závislost (vlastně už mnohem dřív, ale o tom možná jindy :)) - láska k baletu, takže jsem to na gymnáziu moc dlouho nevydržela. Po sekundě jsem se najednou (asi i omylem) ocitla na taneční konzervatoři v Brně. Byl to docela šok jezdit ve třinácti letech na intr (láska k cestování a objevování neznámých míst se u mě projevovala už odmala :D ) skoro přes půl republiky, ale kdyby mě to tak nebavilo, asi bych to nezkusila :) tak nějak jsem rostla (do výšky i do šířky) a to se profesorům moc nelíbilo, takže jsem s odhodláním začala hubnout a zajímat se o zdravou stravu. Hubla jsem (zdravě i nezdravě), ale ve čtrnácti letech jsem z toho ještě neměla moc rozum a začaly se vyskytovat zdravotní problémy... bolesti kolenou, křeče (obojí mi zůstalo dodnes) a mimo jiné i padání vlasů a další.. myslím, že víte, kam mířím.. Nechala jsem to zajít daleko (nebo možná jenom začalo tělo stávkovat) a musela jsem si najít novou školu.. v té době jsem to hodně obrečela (vlastně si stále uvědomuju, jak mi to chybí), ale naštěstí jsme se zrovna stěhovali do Prahy, takže jsem měla možnost začít odznova a s čistým štítem. Nastoupila jsem opět na gympl a právě dokončuju první ročník. Nebaví mě to, ale v podstatě jsem nevěděla, kam jít (neobjevila jsem žádné zvláštní nadání :D), takže jsem se ocitla tam, kde před několika lety, jenom tak trochu bez motivace reálné představy, co bych chtěla v životě dokázat. Radši se snažím nemyslet na to, co bude, žiju přítomností. Po těch všech zkušenostech jsem si ale přece jenom odnesla takové drobné ponaučení: Nejlepší je nebrat nic vážně a mít ze všeho prdel srandu :) Žijeme jen jednou a proto si to musíme užít, ať to stojí, co to stojí! Za tu krátkou dobu, co bydlím v Praze, jsem si našla skvělé kamarády, se kterými trávím co nejvíc volného času. Mezitím vyplňuji volný čas běháním, procházkami, focením a občas ráda něco uvařím nebo upeču. Někdy (moc často se to nestává) mě popadne nálada a složím nějakou básničku - většinou jsou to spíš vtipné verše o mých kamarádech a ze života, máme se společně čemu smát, ale to já mám skoro vždycky :)

trochu vzpomínková fotka (rok 2011), aby tu nebyly pořád jenom aktuality :)